Dnešní ráno jakoby přesně kopírovalo včerejší večer. Pravda, trošku se oteplilo na krásných 13 stupňů. Ale jinak úplně stejný opar a mokré mraky. Až jsem se musel zasmát nad myšlenkou, že jsem se předminulý den pekl na třicítce s azurovou oblohou.
Pár kilometrů od ubytování se nachází nejvyšší vrchol Novohradských hor – Kamenec. To bych můj pěší výlet. Vesnice a bývalý kostel, keška a foto „kamenného motýla“ stály za to. A příjezd do Čech a kvalita silnic také 😀
Naposledy si ještě užívám rakouské vesničky, navštěvuji Gmünd, kde jsem před časem málem zmokl v obrovské bouřce, ale naštěstí průchod mě zachránil. Takhle za sluníčkového dne městečko vypadá ještě lépe. Potom mě už čekala cesta domů napříč Vysočajnou.. Malé zastávka na vyběhnutí do vrcholu Javořice s obrovským televizním vysílačem. A pak už jen pozoruji navigaci a zjišťuji, že to mám domů kousek a i pomalým tempem se dnes vyspím ve své posteli. To jsem ani nečekal.
Závěrečné shrnutí. Celkem najeto 2772 km, navštíveno 7 států, počet dní na cestě 11.
Co mě letos nadchnulo:
- Hory, hory, hory.. Alpy jsou nádherné, vysoké a obrovské. Dolomity to je trošku něco jiného a asi to bude větší srdcovka.
- Zatáčky, Passa. Nedivím se motorkářům, že si jen tak na nedělní projížďku dají Stelvio. Ty pohledy, atmosféra.
- Moře a teplo. To mi dělá moc dobře.
- Společné povídání na hostelu, v restauraci, kdekoliv s kýmkoliv.
- Lublaň a vůbec Slovinsko. Nádherné, živé město. A celkově i tento stát. Krásná příroda, nabízející jak hory, tak moře, parky, řeky a k tomu velmi příjemní lidé.
