Ráno bylo opět azurově modré a mě čekalo 430 km. Prvních 100 km bylo ještě po německé dálnici, která mě dovedla do rakouského Bregenz, městečka na východním břehu Bodamského jezera. Protože teploty byly přes 30 stupňů, na plážích a ve vodě si to lidé užívali. Já také. Líbil se mi pohled, kdy nad jezerem se tyčí vysoké hory.
Po osvěžení mě čekala cesta do Lichtenštejnska. Až na to, že mimo město musíte jet max 80 km/h, ale často to bývá sníženo na 60, cesta byla parádní z každé strany na vás kouká obří kopec, až si připadáte malý, jako mraveneček.
Vaduz je sympatické menší městečko. Na hlavní ulici se procházejí turisté, posedávají v kavárnách a pozorují okolí. Nad promenádou se ční hrad, který letos vynechám.
Následuje přejezd do Švýcarska. Projíždím okolo nádherného jezera Wallensee, cesta mě ale začíná vést do kopců a já začínám tušit co mě dnes hlavně čeká.
Tak jo po několika kilometrech to je tady. Pár zatáček na zahřátí a pak to přijde. Passa. Asi se nebudu moc rozepisovat, jelikož ještě nejsem ani po snídani a po kávě. Spíš jen napíšu názvy a přidám fotky. Ty budou mluvit za mě a vy si tak uděláte lepší obrázek.
Tak na začátek z Linthalu Klausenstrasse (1952m. n. m.). Na Sustenpass (2224) jsem si dal sněhovou koulovačku sám se sebou 😁 Grimselstrasse (2165) a na konec Furka pass (2436). Do posledního passa jsem přijížděl už po sedmé hodině, takže provoz malý a já si mohl vychutnat vracečky. Nahoře mě čekal nádherný výhled do údolí na předchozí klikatice a to vše za světla zajišťujícího slunce. Cestu dolů by si asi někdo vychutnal, ale já moc ne. Jak nemám rád výšky, tak jsem cítil známý pocit. Ono se není divit, když jedete uzoučkou silnici a dolů je několikametrový sráz a vy jedete půl metru vedle něj. A navíc zábrana jsou pouze betonové sloupky metr od sebe vzdálené. Mám pocit, že příspěvek budu ještě časem doplňovat. Těch pocitů je mnoho a času po příjezdu před usnutím je velmi málo. Třeba teď po snídani vím, že celá cesta byla úžasná. Možná rozdělit do dvou dnů. Ale to vzhledem k ubytovacím možnostem zrovna nešlo. Také ve mě zraje pocit, že Furka pass byl zlatý hřeb. Už se těším, jak si v zimě budu pouštět videa z jízdy.
Do ubytování přijíždím v devět. Všechny restaurace jsou již zavřené, takže okurka je nejlepší večeře. Unavený hledám cestu na další den a usínám.
