Letošní cestu jsem plánoval několik dní. Hahaha, však mě znáte. Několik málo dní před odjezdem jsem teprve začal plánovat. V hlavě jsem to měl po jarním Vietnamu nastavené tak, že chci zkusit opět civilizovanou zemi. A kde jezdit po zatáčkách? Přece v Alpách. A vlastně jsem nebyl ve Švýcarsku, tak proč to nevzít tam? Pomaličku jsem se začal těšit na zelené horské louky, krásné hory, jezera, čistotu a němčinu. Všechno by bylo fajn, kdyby čas od času na mě nevykouklo nějaké motorkářské video z Rumunska, Albánie, Černé Hory… Prostě Balkán jsem si zamiloval. A ačkoliv jsem se rozhodl, že pojedu ty Alpy, tak vlastně se mi do hlavy vkrádala myšlenka (a to i tehdy, když už jsem měl nakreslenou cestu), že to v sobotu otočím ne na západ, ale na východ.
Tak je ráno a po dálnici vyrážím směr Praha, Plzeň a Mnichov. Je to otrava, ale potřebuji dnes uříznout co největší kus cesty k horám. Takže proto dálnice. Nebudu to zdržovat, dnes 600 km, téměř vše dálnice. Musím uznat, že silnice mají Němci lepší než my, ale dálnice jsou povrchem podobné. Až na to, že po nich jezdí minimum kamionů. Také mě překvapilo, že často byla rychlost omezena na 120 km/h. A když byla rychlost neomezena, tak stejně většina jela max 130 km/h. Jen málo aut jelo opravdu rychle.
V podvečer, při odpočinku jsem plánoval, jak dál. Vzhledem k tomu, že do Vaduzu by to byly ještě asi 2 hodiny, ale ubytování bylo plné a neskutečně drahé, tak jsem se uvelebil v městě Bad Wörishofen. Po sprše a lahváči mi bylo nádherně. Náladu ještě vylepšila TV, kterou jsem dlouho neviděl, ale chtěl jsem slyšet němčinu. A víte co? Čtyřhodinový dokument o Die Fantastischen Vier. Ten ovšem nedokoukám, musím jít spát.
Stihnul jsem ještě naplánovat zítřejší cestu a sehnat rozumné ubytování. Zítra to bude jiná jízda a fotky. Doufám.
