Dnes je poslední den letošního červnového cyklodovolenkování. Po společné snídani s našimi hosty, kdy nám Jana udělala míchaná vajíčka z 20 vajec, jsme se rozloučili s apartmánem Lilly, který nám tak báječně posloužil. Zacvaknout nášlapy a vydat se na posledních 20 km a k tomu za tropického vedra. Alespoň že to bylo převážně po rovince a sem tam lesem. To nás zachránilo.
Sedm kilometrů před Budějicemi jsme řekli vesmíru, že toto je poslední kopec. A vesmír nás vyslyšel. Následoval bezva sjezd až do ČB.
Co bylo ale ještě lepší, byl oběd ve stínu a dva vychlazené Budvary. Ačkoliv jsme měli dvě hodiny času, jen tak tak jsme stihli vlak 😉
V poloprázdném a klimatizovaném vlaku jsme usnuli, ani nevíme jak. Vzrušující historka se nám stala po přestupu na vlak do HK. Vedle sedačky jsme našli zapadlou peněženku, včetně dokladů. Po chvilce hledání kontaktu na majitele zjišťujeme, že máme společné známé. Takže se začaly žhavit dráty. Než jsme se však propojili na majitele, přišla milá paní průvodčí, která měla na uchu kolegu z eztraty.cz. Hurá, tato služba funguje. Za pár dní bude pán opět mít své doklady. A my máme moc dobrý pocit.
Nádraží HK, takže posledních cca 10 km a jsme doma. Ale ještě jsme si chtěli projet centrum města, abychom mohli porovnat život v různých městech a musíme zkonstatovat, že to v Hradci nežije. Na ulici je pouze pár lidí, opuštěné lavičky před zavřenými obchody, parky téměř prázdné. Prostě mrtvé město.
Náš cyklovýkon s celkovým nájezdem 360 km jsme tradičně zakončili na MR (Jana pije kyseláč „Mrkvový dort“). Víc než chuť na pivo to byla taková ta naše dojezdová tradice, ale po pravdě, po tom ležáckém týdnu jsme už byli piva vcelku přepití.
Jinak poslední část cesty byly v pořádku, žádný přetržený řetěz 😏 Dojeli jsme domů, kde nás vítala naše koťátka, ach ta vyrostla. To bude s nima zítra zábavy.
P. S. Díky Jano za to, jaký jsi báječný parťák.
