Když jsme přemýšleli, kam pojedeme na společnou dovolenou, vzpomněli jsme si na kdysi položené otázky: Byl jsi někdy v Asii? A jak to s ní máš, láká tě? Protože jsem v daleké Asií ještě nikdy nebyl a chtěl jsem zažít to pravé mraveniště, odpověď byla jasná. Ačkoliv se s Janou dá jet na konec světa, přesto vyvstala otázka, kterou zemi si vybrat. Preferovali jsme trošku víc civilizovanou, čistější a bezpečnější. Podle cestovatelských zkušenosti se nám výběr příliš nezúžil. Tipů na země bylo stále moc. Nakonec pomohl kamarád Žamboch, který nás inspiroval jeho cestou – projet Vietnam na motorce.
Takže náš plán je přelet do Hanoje, s mezipřistáním v Kataru, letenky jsme kupovali přímo od Quatar Airways, protože Kiwi a podobné služby neručí za další spojení, když bychom druhé letadlo nestihli. V Hanoji strávíme 2 noci, projdeme si město, půjčíme dva skútry a pojedeme na čtyřdenní okružní cestu cca 500 km SZ od Hanoje. Poté poletíme do střední části, kde ve městě Da Nang navštívíme pobočku Pricefx, budeme poznávat město a okolí a snad se najde i čas na koupání v Jihočínském moři. Pak se vrátíme zpět do Hanoje a před návratem domů ještě chceme stihnout výlet lodí po zátoce Ha Long. A k tomu ochutnávat místní kuchyni, žasnout nad tamní přírodou, lovit kešky a být u vytržení z Vietnamců.
Takže už znáte naše plány a já bych se už mohl pustit do deníku ke dnešnímu dni. Tedy ještě malá vsuvka. Vy, milí čtenářové, pokud chcete stručnější verzi, nebo pohled Jany, přejděte na její blog: http://tesidlo.blogspot.com/?m=1.
Den odletu.
Netrvalo ani dlouho a letenky byly zakoupené a následovalo rozhodování, kam přesně pojedeme, co chceme vidět a co zažít. Zde nám velmi pomohl web: www.vietnamista.cz, kde i vy můžete najít spoustu potřebných informací. A já je ani nebudu vypisovat, protože bych jen opakoval.
Cestovní nálada dle c&k polních tabulek 1a. Pohoda a klid. Zabaleno již dva dny před odletem, v Cabin Zero batohu zbývá 1/3 prostoru a hmotnost, 6,2 kg. Cestu na letiště vylepší ještě pivovary Zichovec a Matuška 😁. Procedury na letišti proběhnou v pořádku, posílám milion srdíček Qatar Airlines. Checkin proveden online den předem a dokonce jsme si mohli zdarma změnit i místa. Takže hurá, můžu pozorovat svět z okénka. Služby této dopravní společnosti mohu jen doporučit. Moderní letadlo Boeing 787-9, monitor s filmy, audio, hrami, informacemi o cestě, mapy s aktuální polohu a navíc s kamerami dopředu a pod letadlo. Což se hodí, protože jsme si z výšky připomněli Transalpinu, Bukurešť… Janu samozřejmě víc než krajina zajímá strava. Ta byla chutná a fajn množství. K tomu úsměvy a přívětivost personálu.
Po šesti hodinách letu máme přestup v Qataru, kde zabíjíme čas procházkou po letišti a zjišťováním, kde můžeme v klidu spát při zpáteční cestě. Pak už nás čeká opět cesta přímo do Hanoje. Nebýt malých dětí, tak cesta byla v pohodě. Ale ony mají tolik energie, že klidně můžou jít spát pozdě v noci a ráno stávat se slepicemi. My ostatní však ne. Proto celý den usínám a tento příspěvek píśu pouze z posledních sil.
A jak bych tedy popsal Hanoj? Nejsprávnější slovo z pohledu Evropana, je slovo: „jiná“. Už na vstupu do Vietnamské socialistické republiky vás zaujme uniforma policie. Něco, co si pamatujete z doby starší více než 30 let, tak zde stále funguje do součastnosti. Citát dne: „Oni to snad kupují u Vietnamců“ hovoří za vše a přesněji se to popsat nedá. Ale jakmile projdete celnicí, jste rázem v plně kapitalistické zemi. Soukromé podnikání jednotlivce výborně funguje, navíc místní lidé jsou velmi úslužní, slušní, přátelští, pracovití, chtějí pomoci, chtějí vydělat, ale přitom vás nechtějí oškubat. Takové jednání podnikatelů byste chtěli i v ČR. Pozn. jsem zvědavý, jak se můj názor změní po delší době.
A teď vzhůru do ulic. Jak popsat ulice města? Maglajz, zmatek, mraveniště, bordel. Prostě taková ta Asie, jakou jsem si představoval. Strašně moc lidí. Obrovský provoz, aut méně, ale neskutečně velké množství motorek. Na jedno auto připadá snad 7 motorek (skútrů). Skútr je malý náklaďák či autobus. Co všechno odveze, nebo kolik osob odveze… Prostě toto se musí vidět a co člověk vidí na fotce, videu a nevěřícně kroutí hlavou, to není mimořádnost. Tady to je zcela běžné a během jedné minuty to vidí několikrát.
Kromě toho skútry dominují nejen dopravě, ale i ulicím. A to ve smyslu parkování. Chodník tady prostě neexistuje. Je zde něco vyasfaltovaného, vydlážděného mezi obchodem a silnici, ale je tam zaparkovaný jeden skútr vedle druhého, že ani nemůžete projít a musíte jít po silnici. Toto nebylo obrazně řečeno, to byl faktický popis skutečnosti. Pokud by se náhodou na chodníku objevil kousek místa, tak si ho zabere třeba kavárna pro dvoje stoličky a pidi stolečky. Takže pokud nechcete jít po silnici, musíte překračovat někomu kafe, doslova! A když ne kafe, tak si místo vezme zručný zámečník, pro svůj pidi soustruh či jiný bazmek, třeba na výrobu klíčů. Nebo ulice funguje jako další pult obchodu, nebo restaurace. Prostě Asie je jiná, k životním potřebám možná úsporná.
Odpoledne, poté co jsme si prošli několik ulic, viděli věci neskutečné, tak jsme konečně dorazili na ubytování a pak na večeři, další procházku po městě a večerní pivo.
Ubytování je čisté, přesto v Evropě by asi neprošlo, některé nedodělky jsou prostě moc vidět.
A co kuchyně? Super, fakt super. Chuť je výborná, ale raději nechoďte dozadu na záchod, protože zjistíte, že se nádobí myje v divné kuchyni, ale vlastně kuchyně to není, je to zastřešená mezera, mezi dvěmi domy.
Nezbývá než další procházka po městě, pozorovat ženy cvičící dance yogu a nakonec zapadnout do hospody na dvě. Tam jsme potkali zajímavé lidi, kteří se s námi podělili o tipy, co vidět, a také o svůj příběh, jak se vyskytli ve Vietnamu (bývalý diplomat ze Švýcarska a jeho žena z Filipín).
Hurá! Dobře jsi to napsal.