Dobře, přiznávám. Titulek jsem trošku našlehal. Nic hrozného se doopravdy nestalo. Pouze Jirka měl špatné spaní a tak za námi v noci přišel, že ten zápach na chodbě, by vlastně mohl být unikající plyn. Víc než explodující dům ho dostala Jana poté, co ve dvě v noci dostala informaci, že v domě zřejmě utíká plyn, tak se Jiříka zeptala: „A můžu pro tebe něco udělat?“ Chudák, zdrceně a nevěřícně odpověděl, že vlastně ne a šel spát.
Druhý den jsme po snídani urychleně opustili byt a pro jistotu dům obcházeli vedlejší ulicí. V průběhu dne jsme se dozvěděli, že to byla vylitá kyselina mléčná, co by konkurenční boj. Sláva přežili jsme.
Potřebné uklidnění jsme našli v kavárně a pekařství. Při ranním kávovém rituálu jedné mohli pozorovat pekařský obchod, do kterého přišla snad půlka Valbřichu, včetně opeřeného holuba. Velikonoce se blížily a každý chtěl nakrájenou veku na chlebíčky. Matně si vybavuji podobnou frontu z dětství, když dovezli banány 😁
Následovalo udobření Jiříka v podobě navštívení dvou rozhleden. Co na tom, že byla mlha a vidět bylo tak akorát na špičky bot. Jirka si výlet s výhledy zasloužil.
My si však zasloužili oběd. Po chvilce přemýšlení jsme se opět rozhodli navštívit restauraci v muzeu hornictví. Ta kuchyně a prostory jsou prostě úžasné.
Cestou domů bylo v plánu ještě navštívit zámek Książ a pak hurá domů a udělat tečku za tímto tajným výletem.
Děkuji Jano a bando za uspořádání této milé akce.
