Denní rozkaz číslo tři – přivázat Janu na celý den na pláž.
Konečně se nám podařilo dohnat spánkový deficit a do růžova vyspaní jsme se mohli v klidu nasnídat. Mohli, nebýt sedmi hladových koček, které nám dělají společnost okolo domu. Takže nejdříve nakrmit je.
Po snídani byl naplánován přesun opět do vesničky Kastri, na jednu z místních veřejných pláží. K dispozici nám byly lehátka i slunečník. Lidí asi deset. Paráda. A to moře. Ach… Teploučké, klidné, modré a neskonale čisté. Po úvodní chvilce pro plavání jsem si vzpomněl, že mám sebou plavecké brýle. Tím se mi otevřel zcela nový svět. Aniž bych měl šnorchl, tak jsem dlouho šnorchloval ? a pozoroval vše, co bylo pod hladinou: písek, kamínky, vlny a samozřejmě hejna rybek. Dokonce se přidala i Jana a mám pocit, že se jí to líbilo. Po obědě v plážovém bistru jsme se vrátili zpět do vody. Jen začal trošku foukat vítr, takže bylo potřeba přesunout lehátka ze stínu, abychom se ohřáli na slunci. Vítr nám také přivál novou zábavu: větší vlny. Denní rozkaz splněn. Střídavě jsme blbnuli ve vlnách a plavali až do večera. Sem tam se slunit na lehátku a pro nabytí energie káva. Konečně jsem vyzkoušel řeckou kávu – klasického turka.
Okolo šesté, což je českého času pět hodin se ozval Janin budík a tedy čas k večeři. Chléb s řeckým sýrem, zelenina, pivo Mythos, ouzo a víno nám spolu s kočkami dělají společnost při pozorování moře a jediného mraku na Krétě.
