Neděle byla opět v duchu poznávání a nasávání duchu Bukurešti. Ráno jsme se svezli tramvají, což je sám o sobě zážitek. V lepším případě plastové sedačky, v horším dřevěné desky. Špína, odřeniny a zašlost se nedá přehlédnout. Odpružení soupravy je nulové, takže cítíte každý hrbol a že jich je. Ale nás to bavilo.
Před deštěm jsme se schovali do kavárny, kde jsme ochutnali výbornou kávu, o které Jana poznamenala, že je nejkyselejší za dlouhou dobu. Volba na oběd padla na vyhlášenou kuchyni Caru‘ cu Bere. Doporučení nelhala. Zážitek. A to nejen chuťový, ale i z prostředí a obsluhy.
Po obědě jsme se přesunuli k parlamentu, kde jsme chtěli navštívit galerii moderního umění a hlavně terasu s kavárnou. Vrátím se ale ještě k cestě tam. Oficiální stezka okolo Rumunské akademie vedla loukou a křovinami. Naštěstí tráva byla posekána.
Budova parlamentu, senátu, galerie je sranda sama o sobě. Vstup hlídá jeden starší strejda v uniformě, který se ptá, kam jdete. Když jsme mu řekli, že do galerie, jen pokýval. V batohu jsem klidně mohl mít bombu a jeho by to nechalo klidným. Možná tuší, že ten barák stejně jednou spadne sám. Vstup do galerie hlídali dva policisté s bezpečnostním rámem. Nicméně jsem si později uvědomil, že v batohu jsem měl kapesní nůž. Toliko k ostraze.
Ještě poznámka k budově parlamentu, jehož část je i galerie. Stav budovy je katastrofický. Odpadávající kusy mramoru, prasklé schody, rozbitá příjezdová cesta. A to vše u stavby, která je druhá největší administrativní budova (po Pentagonu), má 12 nadzemních pater a 8 podzemních. Je zde přes 1000 místnosti, ale užívaných je pouze třetina.
Prohlídku parlamentu jsme nestihli, ale galerie ano. A velmi ji doporučuji. Možná ani ne kvůli umění, ale kvůli tomu, že v horním patře, kam se dá vyjet proskleným výtahem, se nachází terasa s úžasným výhledem na město. K tomu si můžete v místní kavárně dát kávu. No. Kávu z automatického kávovaru, zákusky nebyly, takže tyčinky z automatu. Cena kávy je dobrovolná. Z terasy si můžete prohlížet budující se kostel, který je ještě větší než tento palác. Vše je zde veliké a až tady si to plně uvědomíte. Např. když jsme chtěli sejít ze čtvrtého patra do třetího, museli jsme sejít 3 schodiště. Kromě toho, že je vše veliké, je to také rozbité. Ale asi jsme našli způsob, jak opravy vyřešit (viz přiložený obrázek) ?
Po prohlídce se přiblížil čas večeře. Ochutnali jsme Papanosi (rumunské vdolky), což byl skvost. Na vytrávení jsme si naordinovali procházku, ale daleko jasně nedošli. Zcela nás uchvátil místní festival umělců – živých soch a jejich představení. A následně vystoupení bubeníků v čele s Nicu Dumitrescu. Dokonce i Jana si šla zabubnovat. Po tomto nabíjejícím zážitku jsme si dali pivo, pohráli s koťaty a protože se blížila bouřka, raději jsme spěchali domů. Zítra nás totiž čeká balení a loučení.
